Zákon
O OCHRANĚ PŘED NEIONIZUJÍCÍM ZÁŘENÍ
("Úřední věstník" RS č. 36/09)
I. ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
Článek 1.
Tento zákon upravuje podmínky a opatření na ochranu lidského zdraví a ochranu životního prostředí před škodlivými účinky neionizujícího záření při využívání zdrojů neionizujícího záření.
Ochrana před profesionální expozicí zdrojům neionizujícího záření není předmětem tohoto zákona.
Článek 2
Jednotlivé termíny použité v tomto zákoně mají následující význam:
1) neionizující záření je elektromagnetické záření, které má energii fotonu menší než 12,4 eV. Patří mezi ně: ultrafialové nebo ultrafialové záření (vlnové délky 100-400 nm), viditelné záření (vlnové délky 400-780 nm), infračervené záření (vlnové délky 780nm - 1 mm), radiofrekvenční záření (frekvence 10 kHz - 300 GHz), elektromagnetická pole nízkých frekvencí a laserových frekvencí 00 kHz. Neionizující záření zahrnuje ultrazvuk nebo zvuk, jehož frekvence je vyšší než 20 kHz;
2) zdrojem neionizujícího záření je zařízení, instalace nebo předmět, který vyzařuje nebo může emitovat neionizující záření;
3) zdroj neionizujícího záření zvláštního zájmu je zdroj, který může být nebezpečný pro lidské zdraví, s ohledem na nejlepší dostupné vědecké údaje;
4) objekt se zdrojem neionizujícího záření je objekt, kde se vyrábějí nebo používají zdroje neionizujícího záření;
5) limit expozice neionizujícímu záření je maximální povolená hodnota intenzity pole v prostředí, která je stanovena normou nebo jiným předpisem. Tento limit se nevztahuje na pacienty ve zdravotnických zařízeních, kde se používá kontrolovaná léčebná terapie nebo diagnostické postupy;
6) zóna nebezpečného záření je prostor kolem zdroje neionizujícího záření, ve kterém intenzita neionizujícího záření překračuje předepsanou mez;
7) životní prostředí je soubor přirozených a vytvořených hodnot, jejichž složité vzájemné vztahy tvoří prostředí, tedy prostor a podmínky pro život;
8.) populaci tvoří lidé všech věkových kategorií, pohlaví a zdravotních stavů, kteří vykonávají všechny životní aktivity. Tyto osoby nemusí vědět, že jsou vystaveny neionizujícímu záření, a nemusí znát škodlivé účinky tohoto záření;
9) operátor nebo operátor je osoba, která pracuje se zdroji nebo dohlíží na provoz zdrojů neionizujícího záření;
10) ochrana před neionizujícím zářením zahrnuje soubor opatření a postupů, které zabraňují nebo snižují škodlivé účinky neionizujícího záření na životní prostředí;
11) vyšetření záření pocházejícího ze zdroje neionizujícího záření je měření a případně výpočet parametrů pole a jeho prostorového rozložení v prostředí;
12) mimořádná událost je neplánovaná událost, při které v důsledku lidské chyby nebo selhání zařízení došlo nebo by mohlo dojít ke škodlivému účinku neionizujícího záření na lidské zdraví.
II. ZÁSADY
Článek 3
Regulace ochrany před neionizujícím zářením je založena na následujících principech:
1) zásada zákazu - není povoleno vystavování se neionizujícímu záření nad předepsanou mez a jakékoli zbytečné vystavování se neionizujícímu záření;
2) zásada proporcionality - podmínky a přípustnost použití zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu jsou stanoveny a oceňovány podle přínosu, který jejich použití přináší společnosti ve vztahu k potenciálním rizikům nepříznivých účinků v důsledku jejich použití, s přihlédnutím k úrovni a délce ozáření populace v konkrétním případě, věkové a zdravotní struktuře potenciálně exponované populace, způsobu, okolnostem, výskytu jiných zdrojů, jakož i různému výskytu jiných zdrojů jako jiných zdrojů. konkrétního případu;
3) zásada publicity - údaje o neionizujícím záření jsou dostupné veřejnosti.
III. OCHRANNÁ OPATŘENÍ PROTI NEIONIZUJÍCÍMU ZÁŘENÍ
Článek 4
Při zavádění ochrany před neionizujícím zářením jsou přijata následující opatření:
1) předepisování limitů expozice neionizujícímu záření;
2) detekce přítomnosti a stanovení úrovně expozice neionizujícímu záření;
3) stanovení podmínek pro použití zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu;
4) zajištění organizačních, technických, finančních a jiných podmínek pro provádění ochrany před neionizujícím zářením;
5) vedení záznamů o zdrojích neionizujícího záření zvláštního zájmu;
6) předepsaným způsobem označit zdroj neionizujícího záření zvláštního zájmu a zónu nebezpečného záření;
7) provádění kontroly a zajištění kvality zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu předepsaným způsobem;
8.) použití prostředků a zařízení na ochranu před neionizujícím zářením;
9) kontrola úrovně expozice neionizujícímu záření v životním prostředí a kontrola realizovaných opatření ochrany před neionizujícím zářením;
10) zajištění materiálních, technických a jiných podmínek pro systematické zkoumání a sledování úrovně neionizujícího záření v životním prostředí;
11) vzdělávání a odborný rozvoj personálu v oblasti ochrany před neionizujícím zářením v životním prostředí;
12) informování obyvatelstva o zdravotních účincích expozice neionizujícímu záření a ochranných opatřeních a informování o míře expozice neionizujícímu záření v životním prostředí.
Článek 5
Za účelem zjištění přítomnosti, určení nebezpečí, upozornění a opatření k ochraně před neionizujícím zářením se provádí systematické zkoumání úrovně neionizujícího záření v prostředí.
Vláda schvaluje Program systematického zkoumání úrovně neionizujícího záření v životním prostředí na období dvou let.
Program z odstavce 2 tohoto článku připravuje ministerstvo odpovědné za ochranu před neionizujícím zářením (dále jen ministerstvo) ve spolupráci s orgánem autonomní provincie odpovědným za ochranu životního prostředí (dále jen: příslušný orgán autonomní provincie).
Republika nebo autonomní provincie poskytuje finanční prostředky na realizaci programu z odstavce 2 tohoto článku.
Systematické zkoumání úrovně neionizujícího záření v životním prostředí může provádět firma, podnik a jiná právnická osoba, pokud splní požadavky personální, přístrojové a prostorové.
Splnění podmínek uvedených v odst. 5 tohoto článku určí rozhodnutím ministr odpovědný za ochranu před neionizujícím zářením (dále jen ministr).
Rozhodnutí z odstavce 6 tohoto článku je konečné.
Ministr stanoví bližší podmínky, které musí splňovat osoby uvedené v odst. 5 tohoto článku, které plní úkoly systematického zkoumání úrovně neionizujícího záření, jakož i způsob a metody systematického zkoumání úrovně neionizujícího záření v životním prostředí.
Osoby uvedené v odstavci 5 tohoto článku, které provádějí systematické testování úrovně neionizujícího záření v životním prostředí, jsou povinny předkládat ministerstvu a za území autonomní provincie a příslušnému orgánu autonomní provincie výroční zprávu o výsledcích testů nejpozději do 31. března běžného roku za předchozí rok a v případě mimořádné události ihned.
Ministr předepisuje obsah a vzhled formuláře zprávy z odstavce 9 tohoto článku.
Článek 6
Obchodní společnost, podnik, jiná právnická osoba a podnikatel může používat zdroje neionizujícího záření zvláštního zájmu, pokud splňují následující podmínky:
1) nechat provést posouzení vlivu těchto zdrojů neionizujícího záření na životní prostředí v souladu se zákonem;
2) že úroveň expozice obyvatelstva nepřekračuje předepsané limity.
Splnění požadavků odstavce 1 tohoto článku je určeno rozhodnutím ministra a pro území autonomní provincie příslušného úřadu autonomní provincie.
Rozhodnutí z odstavce 2 tohoto článku je konečné.
Za vydání rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 tohoto článku se platí poplatek v souladu se zákonem upravujícím správní poplatek.
Osoby uvedené v odstavci 1 tohoto článku nemohou začít používat zdroje zvláštního zájmu neionizujícího záření, dokud neobdrží osvědčení o splnění podmínek pro jejich používání.
Ministr předepisuje:
1) limity expozice neionizujícímu záření;
2) zdroje, které jsou považovány za zdroje neionizujícího záření zvláštního zájmu, jakož i způsob jejich zkoumání.
Článek 7
Ustanovení článku 6 tohoto zákona se nevztahují na zdroje neionizujícího záření zvláštního zájmu, které jsou registrovány u ministerstva obrany a ministerstva vnitra.
Ustanovení článku 6 tohoto zákona se výjimečně nevztahují na:
1) zdroje neionizujícího záření, které jsou přepravovány železnicí, motorovým vozidlem, letadlem nebo plavidlem, pokud je technicky zajištěno, že zdroj nelze použít nebo může generovat neionizující záření;
2) zdroje neionizujícího záření, které jsou skladovány nebo které jsou používány k prodeji nebo k jiným účelům v takovém stavu, že je není možné uvést do provozu nebo používat způsobem, který by představoval potenciální nebezpečí.
Článek 8
Hospodářská společnost, podnik, jiná právnická osoba a podnikatel, kteří využívají zdroje neionizujícího záření zvláštního zájmu, jsou povinni o těchto zdrojích vést evidenci a určit osobu odpovědnou za uplatňování ochrany před neionizujícím zářením.
Záznamy o zdrojích zvláštního zájmu neionizujícího záření obsahují zejména údaje o: názvu, účelu a typu zařízení, frekvenci, výkonu a režimu provozu.
Ministr předepisuje podrobný obsah záznamů z odstavce 2 tohoto článku.
Článek 9
Hospodářská společnost, společnost, jiná právnická osoba a podnikatel, kteří používají předepsané zdroje neionizujícího záření zvláštního zájmu, jsou povinni zajistit vyšetření úrovně jejich radiace v životním prostředí.
První vyšetření zdroje záření z odst. 1 tohoto článku je povinna zajistit obchodní společnost, podnik, jiná právnická osoba a podnikatel před zahájením užívání zdroje nebo při navýšení počtu zdrojů, tedy při změně podmínek využívání zdroje nebo rekonstrukci zařízení se zdroji neionizujícího záření.
V předepsané lhůtě se provádí periodické zkoumání úrovně neionizujícího záření zdrojů z odstavce 1 tohoto článku.
Náklady na testování zdrojů z odstavce 1 tohoto článku ponese uživatel těchto zdrojů.
Ministr předepisuje typy zdrojů zvláštního zájmu neionizujícího záření, u kterých je testování úrovně neionizujícího záření povinné, a dobu jejich testování.
Článek 10
Hospodářská společnost, podnik a jiná právnická osoba může provádět testování úrovně radiace zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu v životním prostředí, pokud splňují požadavky na personál, vybavení a prostor.
Splnění požadavků odstavce 1 tohoto článku je určeno rozhodnutím ministra a pro území autonomní provincie příslušného úřadu autonomní provincie.
Za vydání rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 tohoto článku se platí poplatek v souladu se zákonem upravujícím správní poplatek.
Ministr předepisuje podrobnější požadavky, které musí splňovat osoby uvedené v odstavci 1 tohoto článku.
Oprávnění ke zkoušení úrovně zdrojů neionizujícího záření z odstavce 2 tohoto článku ministr, tedy příslušný úřad autonomní provincie, odejme, pokud se dodatečně zjistí, že firma, podnik a jiná právnická osoba nesplňuje předepsané podmínky nebo se prokáže, že rozhodnutí bylo vydáno na základě nepravdivých a nepřesných údajů.
Rozhodnutí z odst. 2. a 5. tohoto článku jsou konečné.
Článek 11
Hospodářská společnost, společnost, jiná právnická osoba a podnikatel, kteří používají zdroje neionizujícího záření zvláštního zájmu, jsou povinni vést evidenci a dokumentaci o provedených zkouškách zdrojů neionizujícího záření z § 9 tohoto zákona.
Veřejnost má v souladu se zákonem právo na přístup k informacím uvedeným v odstavci 1 tohoto článku.
Článek 12
Hospodářská společnost, společnost, jiná právnická osoba a podnikatel, tedy provozovatel nebo provozovatel, je povinna o mimořádné události neprodleně, nejpozději do 24 hodin, informovat ministerstvo a pro území samosprávného kraje příslušný úřad samosprávného kraje, tedy orgán územního samosprávného celku odpovědný za ochranu životního prostředí.
Oznámení uvedené v odst. 1 tohoto článku obsahuje zejména informace o okolnostech mimořádné události, místě, čase, bezprostředním ohrožení lidského zdraví a stručný popis přijatých opatření.
Článek 13
Za účelem prošetření expozice neionizujícímu záření v prostředí se na žádost ministerstva, tedy příslušného orgánu autonomní provincie, provádějí speciální měření.
Náklady na měření uvedené v odst. 1 tohoto článku nese ministerstvo, tedy příslušný orgán samosprávné provincie, s výjimkou případu, kdy měřením jsou zjištěny nesrovnalosti v provozu nebo překročení předepsaných limitních hodnot emisí, kdy náklady hradí vlastník zářiče záření.
IV. DOHLED
Článek 14
Dozor nad prováděním ustanovení tohoto zákona a předpisů přijatých na základě tohoto zákona vykonává ministerstvo.
Kontrolní dozor vykonává ministerstvo prostřednictvím inspektorů ochrany životního prostředí v rozsahu stanoveném tímto zákonem.
Autonomní provincie je v souladu s tímto zákonem pověřena kontrolou zdrojů neionizujícího záření na území autonomní provincie.
Kontrolou zdrojů neionizujícího záření, pro které vydává souhlas k výstavbě a zahájení prací příslušný orgán územního samosprávného celku, je pověřen územní samosprávný celek.
Při výkonu kontrolního dozoru má inspektor ochrany životního prostředí právo a povinnost:
1) kontroluje, zda firma, podnik, jiná právnická osoba a podnikatel splňují předepsané podmínky pro používání zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu;
2) kontroluje, zda osoby z čl. 8 a 11 tohoto zákona vést předepsanou evidenci;
3) kontroluje, zda je osobám uvedeným v § 9 tohoto zákona poskytováno radiační testování zdrojů neionizujícího záření v prostředí;
4) kontroluje, zda právnické osoby, které provádějí systematické testování úrovně neionizujícího záření v prostředí, splňují předepsané podmínky;
5) kontroluje, zda právnické osoby, které provádějí testování úrovní radiace zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu v životním prostředí, splňují předepsané podmínky;
6) kontroluje, zda obchodní společnost, firma, jiná právnická osoba, podnikatel, provozovatel nebo manipulant ve stanovené lhůtě neoznámila mimořádnou událost ministerstvu a pro území samosprávného kraje příslušný úřad samosprávného kraje, tj. orgán územního samosprávného celku odpovědný za ochranu životního prostředí;
7) kontroluje, zda jsou implementována ochranná opatření proti neionizujícímu záření.
Článek 15
Při plnění úkolů uvedených v § 14 tohoto zákona je inspektor ochrany životního prostředí oprávněn:
1) nařizuje odstranění zjištěných nedostatků a plnění předepsaných podmínek osobám, které používají zdroje neionizujícího záření zvláštního zájmu v jím stanovené lhůtě;
2) zakázat práci osobám, které používají zdroje neionizujícího záření zvláštního zájmu, pokud zjištěné nedostatky nebyly do určité doby odstraněny;
3) nařídit vedení záznamů z čl. 8 a 11 tohoto zákona;
4) nařizuje splnění předepsaných podmínek pro provádění systematického zkoumání úrovně neionizujícího záření v životním prostředí, jakož i zkoumání záření zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu v životním prostředí;
5) předepsaným způsobem nařídit systematické zkoumání úrovně neionizujícího záření v prostředí;
6) předepsaným způsobem nařídit vyšetření úrovně radiace zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu v životním prostředí;
7) nařídit provedení dalších ochranných opatření proti neionizujícímu záření v souladu se zákonem.
Článek 16
Inspektoři ochrany životního prostředí musí mít při provádění kontrol úřední průkaz totožnosti a štítek.
Ministr předepisuje formu úřední identifikace a vzhled a obsah známky.
V. JURISDIKCE K ŘEŠENÍ STÍŽNOSTI
Článek 17
O opatřeních podle § 15 tohoto zákona rozhoduje inspektor ochrany životního prostředí.
Proti rozhodnutí inspektora ochrany životního prostředí se lze odvolat k ministrovi do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí.
Odvolání proti rozhodnutí inspektora ochrany životního prostředí neodkládá výkon rozhodnutí.
Rozhodnutí ministra o odvolání podle odstavce 3 tohoto článku je konečné.
VI. TRESTNÍ USTANOVENÍ
Článek 18
Společnost, podnik nebo jiná právnická osoba bude potrestána pokutou od 1 500 000 do 3 000 000 dinárů za hospodářský delikt, pokud:
1) provádí systematické zkoumání úrovně neionizujícího záření v životním prostředí, ale nesplňuje předepsané podmínky nebo nemá zákon o splnění těchto podmínek (článek 5);
2) nesplňuje předepsané podmínky pro použití zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu nebo pokud používá zdroje neionizujícího záření zvláštního zájmu před tím, než obdrží zákon, že jsou splněny předepsané podmínky (článek 6);
3) nezajišťuje zkoumání úrovně záření zdrojů neionizujícího záření zvláštního významu pro životní prostředí (článek 9);
4) provádí kontrolu úrovně ozáření zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu v životním prostředí a nesplňuje předepsané podmínky nebo nemá zákon o splnění těchto podmínek (článek 10);
5) neuvědomí ve stanovené lhůtě ministerstvo, příslušný orgán autonomní provincie nebo orgán místní samosprávy odpovědný za ochranu životního prostředí (článek 12).
Odpovědné osobě v právnické osobě bude rovněž uložena pokuta od 100 000 do 200 000 dinárů za hospodářský delikt uvedený v odstavci 1 tohoto článku.
Kromě pokut za hospodářské delikty z odst. 1 písm. 1), 2), 3) a 4) tohoto článku lze uložit obchodní společnosti, podniku nebo jiné právnické osobě ochranné opatření zákaz výkonu určité hospodářské činnosti na dobu až deseti let.
Kromě pokuty za hospodářský delikt uvedený v odst. 1 tohoto článku lze odpovědné osobě v právnické osobě uložit i ochranné opatření zákaz výkonu některých povinností až na deset let.
Článek 19
Obchodní společnosti, podniku nebo jiné právnické osobě bude uložena pokuta od 500 000 do 1 000 000 dinárů za přestupek, pokud:
1) nepředloží v předepsané lhůtě zprávy ministerstvu, tj. příslušnému orgánu autonomní provincie, o výsledcích systematického zkoumání úrovně neionizujícího záření v životním prostředí (článek 5, odst. 9);
2) nevede předepsanou evidenci o zdrojích neionizujícího záření zvláštního zájmu a neurčuje osobu odpovědnou za uplatňování ochranných opatření proti neionizujícímu záření (čl. 8 odst. 1);
3) nevede evidenci a nevede dokumentaci o provedených zkouškách úrovně záření zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu v životním prostředí (čl. 11 odst. 1).
Za přestupek uvedený v odstavci 1 tohoto článku bude odpovědné osobě ve společnosti, podniku nebo jiné právnické osobě uložena pokuta od 25 000 do 50 000 dinárů.
Článek 20
Podnikatel bude potrestán pokutou od 250 000 do 500 000 dinárů za přestupek, pokud:
1) nesplňuje předepsané podmínky pro použití zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu nebo pokud používá zdroje neionizujícího záření zvláštního zájmu před tím, než obdrží zákon, že jsou splněny předepsané podmínky (článek 6);
2) nevede předepsanou evidenci o zdrojích neionizujícího záření zvláštního zájmu a neurčuje osobu odpovědnou za uplatňování ochranných opatření proti neionizujícímu záření (čl. 8 odst. 1);
3) nezajišťuje zkoumání úrovně záření zdrojů neionizujícího záření zvláštního významu pro životní prostředí (článek 9);
4) nevede evidenci a nevede dokumentaci o provedených zkouškách úrovně radiace zdrojů ionizujícího záření zvláštního zájmu v životním prostředí (čl. 11 odst. 1);
5) neuvědomí ve stanovené lhůtě ministerstvo, příslušný orgán autonomní provincie nebo orgán místní samosprávy odpovědný za ochranu životního prostředí (článek 12).
Kromě pokuty za přestupek uvedený v odst. 1 bod 1 tohoto článku lze podnikateli uložit i ochranné opatření zákaz výkonu konkrétní činnosti na dobu až tří let.
VII. PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 21
Prováděcí předpisy k tomuto zákonu vydá ministr do jednoho roku ode dne nabytí jeho účinnosti.
Článek 22
Hospodářská společnost, podnik, jiná právnická osoba a podnikatel, kteří využívají zdroje neionizujícího záření, jsou povinni uvést svůj provoz do souladu s ustanoveními tohoto zákona do tří let ode dne nabytí jeho účinnosti.
Článek 23
Tento zákon vstupuje v platnost osmým dnem po zveřejnění v "Úředním věstníku Republiky Srbsko".
