A ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
Tento zákon upravuje podmínky a opatření na ochranu lidského zdraví a ochranu životního prostředí před škodlivými účinky neionizujícího záření při používání zdrojů neionizujícího záření.
Ochrana před profesionálním vystavením zdrojům neionizujícího záření není předmětem tohoto zákona.
Některé výrazy použité v tomto zákoně mají následující význam:
1) neionizující záření je elektromagnetické záření, které má energii fotonu menší než 12,4 eV. Patří mezi ně: ultrafialové nebo ultrafialové záření (vlnové délky 100-400 nm), viditelné záření (vlnové délky 400-780 nm), infračervené záření (vlnové délky 780 nm - 1 mm), radiofrekvenční záření (frekvence 10 kHz - 300 GHz), elektromagnetická pole nízkých frekvencí 0-10 kHz laserové záření. Neionizující záření zahrnuje ultrazvuk nebo zvuk, jehož frekvence je vyšší než 20 kHz;
2) zdroj neionizujícího záření je zařízení, instalace nebo předmět, který vyzařuje nebo může emitovat neionizující záření;
3) zdroj neionizujícího záření zvláštního zájmu je zdroj, který může být nebezpečný pro lidské zdraví s ohledem na nejlepší dostupné vědecké údaje;
4) objekt se zdrojem neionizujícího záření je objekt, kde se vyrábějí nebo používají zdroje neionizujícího záření;
5) Hranice expozice neionizujícímu záření je maximální přípustná hodnota intenzity pole v prostředí, která je stanovena normou nebo jiným předpisem. Tento limit se nevztahuje na pacienty ve zdravotnických zařízeních, kde je aplikována kontrolovaná léčebná terapie nebo diagnostický postup;
6) zóna nebezpečného záření je prostor kolem zdroje neionizujícího záření, ve kterém intenzita neionizujícího záření překračuje předepsanou mez;
7) životní prostředí je soubor přirozených a vytvořených hodnot, jejichž složité vzájemné vztahy tvoří prostředí, tj. prostor a životní podmínky;
8) Populace se skládá z osob různého věku, pohlaví a zdravotního stavu, kteří vykonávají všechny životní aktivity. Tyto osoby nemusí vědět, že jsou vystaveny neionizujícímu záření, a nemusí znát škodlivé účinky tohoto záření;
9) operátor nebo operátor je osoba, která pracuje se zdroji nebo dohlíží na provoz zdrojů neionizujícího záření;
10) ochrana před neionizujícím zářením zahrnuje soubor opatření a postupů, které zabraňují nebo snižují škodlivé účinky neionizujícího záření na životní prostředí;
11) vyšetření záření pocházejícího ze zdrojů neionizujícího záření je měření a případně výpočet parametrů pole a jeho prostorového rozložení v prostředí;
12) nouzová událost je neplánovaná událost, při které v důsledku lidské chyby nebo selhání zařízení došlo nebo by mohlo dojít ke škodlivému účinku neionizujícího záření na lidské zdraví.
Regulace ochrany před neionizujícím zářením je založena na následujících principech:
1) zásada zákazu - není povoleno vystavování se neionizujícímu záření nad předepsanou mez a jakékoli zbytečné vystavování se neionizujícímu záření;
2) zásada proporcionality - podmínky a přípustnost použití zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu se stanovují a ceny se určují podle přínosu, který jejich použití přináší společnosti ve vztahu k potenciálním rizikům nepříznivých účinků v důsledku jejich použití, s přihlédnutím k úrovni a délce expozice populace takovým způsobem a zdravotnímu místu v konkrétním případě populace, věkové a zdravotní místo konkrétního případu použití. zdroj, přítomnost dalších zdrojů s různými frekvencemi, jako jsou a další relevantní okolnosti konkrétního případu;
3) Princip publicity - údaje o neionizujícím záření jsou dostupné veřejnosti.
III OCHRANNÁ OPATŘENÍ PROTI NEIONIZUJÍCÍMU ZÁŘENÍ
Při zavádění ochrany proti neionizujícímu záření jsou přijata následující opatření:
1) předepisování limitů expozice neionizujícímu záření;
2) detekce přítomnosti a stanovení úrovně expozice neionizujícímu záření;
3) stanovení podmínek pro použití zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu;
4) zajištění organizačních, technických, finančních a dalších podmínek pro realizaci ochrany před neionizujícím zářením;
5) vedení záznamů o zdrojích neionizujícího záření zvláštního zájmu;
6) určení zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu a zón nebezpečného záření předepsaným způsobem;
7) provádění kontroly a zajištění kvality zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu předepsaným způsobem;
8) použití prostředků a zařízení na ochranu před neionizujícím zářením;
9) kontrola míry expozice neionizujícímu záření v prostředí a kontrola realizovaných opatření ochrany před neionizujícím zářením;
10) zajištění materiálních, technických a jiných podmínek pro systematické zkoumání a sledování úrovně neionizujícího záření v životním prostředí;
11) vzdělávání a odborný rozvoj personálu v oblasti ochrany před neionizujícím zářením v životním prostředí;
12) informování obyvatelstva o zdravotních dopadech expozice neionizujícímu záření a ochranných opatřeních a informování o míře expozice neionizujícímu záření v prostředí.
Za účelem zjištění přítomnosti, určení nebezpečí, upozornění a přijetí opatření k ochraně před neionizujícím zářením se provádí systematické zkoumání úrovně neionizujícího záření v prostředí.
Vláda přijímá Program systematického zkoumání úrovně neionizujícího záření v životním prostředí na období dvou let.
Program z odstavce 2 tohoto článku připravuje ministerstvo odpovědné za ochranu před neionizujícím zářením (dále jen ministerstvo) ve spolupráci s orgánem autonomní provincie odpovědným za ochranu životního prostředí (dále jen: příslušným orgánem autonomní provincie).
Republika nebo autonomní provincie poskytuje finanční prostředky na realizaci programu z odstavce 2 tohoto článku.
Systematické zkoumání úrovně neionizujícího záření v životním prostředí může provádět firma, podnik a jiná právnická osoba, pokud splňuje požadavky na personál, vybavení a prostor.
Splnění podmínek uvedených v odstavci 5 tohoto článku určí rozhodnutím ministr odpovědný za ochranu před neionizujícím zářením (dále jen ministr).
Rozhodnutí z odstavce 6 tohoto článku je konečné.
Ministr stanoví podrobnější podmínky, které musí splňovat osoby uvedené v odstavci 5 tohoto článku, které plní úkoly systematického testování úrovně neionizujícího záření, jakož i způsob a metody systematického testování úrovně neionizujícího záření v životním prostředí.
Osoby uvedené v odst. 5 tohoto článku, které provádějí úkoly systematického zkoumání úrovně neionizujícího záření v životním prostředí, jsou povinny předkládat výroční zprávu o výsledcích zkoumání ministerstvu a za území autonomní provincie a příslušnému orgánu autonomní provincie nejpozději v aktuálním případě za mimořádný a mimořádný rok 31. března.
Ministr předepisuje obsah a vzhled formuláře zprávy z odstavce 9 tohoto článku.
Hospodářská společnost, společnost, jiná právnická osoba a podnikatel může využívat zdroje neionizujícího záření zvláštního zájmu, pokud splňují následující podmínky:
1) nechat provést posouzení vlivu těchto zdrojů neionizujícího záření na životní prostředí v souladu se zákonem;
2) že úroveň expozice obyvatelstva nepřekračuje předepsané limity.
Splnění podmínek z odstavce 1 tohoto článku určuje rozhodnutím ministr a pro území autonomní provincie příslušný orgán autonomní provincie.
Rozhodnutí z odstavce 2 tohoto článku je konečné.
Za vydání rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 tohoto článku se platí poplatek v souladu se zákonem upravujícím správní poplatek.
Osoby uvedené v odstavci 1 tohoto článku nemohou začít používat zdroje zvláštního zájmu neionizujícího záření, dokud neobdrží osvědčení o splnění podmínek pro jejich používání.
Ministr předepisuje:
1) limity expozice neionizujícímu záření;
2) zdroje, které jsou považovány za zdroje neionizujícího záření zvláštního zájmu, a také způsob jejich zkoumání.
Ustanovení článku 6 tohoto zákona se nevztahují na zdroje neionizujícího záření zvláštního zájmu, které jsou registrovány u ministerstva obrany a ministerstva vnitra.
Ustanovení článku 6 tohoto zákona se výjimečně nevztahují na:
1) zdroje neionizujícího záření, které jsou přepravovány železnicí, motorovým vozidlem, letadlem nebo plavidlem, pokud je technicky zajištěno, že zdroj nelze použít nebo může generovat neionizující záření;
2) zdroje neionizujícího záření, které jsou skladovány nebo které jsou používány k prodeji nebo k jiným účelům v takovém stavu, že je není možné uvést do provozu nebo používat způsobem, který by představoval potenciální nebezpečí.
Hospodářská společnost, podnik, jiná právnická osoba a podnikatel, kteří využívají zdroje neionizujícího záření zvláštního zájmu, jsou povinni o těchto zdrojích vést evidenci a určit osobu odpovědnou za uplatňování ochrany před neionizujícím zářením.
Záznamy o zdrojích zvláštního zájmu neionizujícího záření obsahují zejména údaje o: názvu, účelu a typu zařízení, frekvenci, výkonu a režimu provozu.
Ministr předepisuje podrobný obsah záznamů z odstavce 2 tohoto článku.
Hospodářská společnost, podnik, jiná právnická osoba a podnikatel, kteří používají předepsané zdroje neionizujícího záření zvláštního zájmu, jsou povinni zajistit testování úrovně svého záření v prostředí.
První vyšetření zdroje záření z odst. 1 tohoto článku je obchodní společnost, společnost, jiná právnická osoba a podnikatel povinen zajistit před zahájením užívání zdroje nebo při navýšení počtu zdrojů, tedy při změně podmínek využívání zdroje nebo rekonstrukci zařízení se zdroji neionizujícího záření.
V předepsané lhůtě se provádí periodické zkoumání úrovně zdrojů neionizujícího záření z odstavce 1 tohoto článku.
Náklady na testování zdrojů z odstavce 1 tohoto článku ponese uživatel těchto zdrojů.
Ministr předepisuje typy zdrojů zvláštního zájmu neionizujícího záření, u kterých je testování úrovně neionizujícího záření povinné, a dobu jejich testování.
Hospodářská společnost, společnost a další právnická osoba mohou testovat úroveň radiace zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu v prostředí, pokud splňují požadavky na personál, vybavení a prostor.
Splnění podmínek z odstavce 1 tohoto článku určuje rozhodnutím ministr a pro území autonomní provincie příslušný orgán autonomní provincie.
Za vydání rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 tohoto článku se platí poplatek v souladu se zákonem upravujícím správní poplatek.
Ministr předepisuje podrobnější podmínky, které musí splňovat osoby z odstavce 1 tohoto článku.
Oprávnění testovat úroveň zdrojů neionizujícího záření z odstavce 2 tohoto článku ministr, tedy příslušný úřad autonomní provincie, odejme, pokud se dodatečně zjistí, že společnost, podnik a jiná právnická osoba nesplňuje předepsané podmínky nebo se zjistí, že rozhodnutí bylo vydáno na základě nepravdivých a nepravdivých údajů.
Rozhodnutí z odst. 2. a 5. tohoto článku jsou konečné.
Hospodářská společnost, podnik, jiná právnická osoba a podnikatel, kteří využívají zdroje neionizujícího záření zvláštního zájmu, jsou povinni o provedených zkouškách zdrojů neionizujícího záření podle § 9 tohoto zákona vést evidenci a dokumentaci.
Veřejnost má v souladu se zákonem právo na přístup k informacím uvedeným v odstavci 1 tohoto článku.
Hospodářská firma, společnost, jiná právnická osoba a podnikatel, tedy provozovatel nebo manipulant, je povinna o mimořádné události neprodleně, nejpozději do 24 hodin, informovat ministerstvo a pro území samosprávného kraje příslušný orgán samosprávného kraje, tj. orgán místní samosprávy, příslušný orgán ochrany životního prostředí.
Oznámení z odst. 1 tohoto článku obsahuje zejména informace o okolnostech mimořádné události, místě, čase, bezprostředním ohrožení lidského zdraví a stručný popis přijatých opatření.
Za účelem zkoumání expozice neionizujícímu záření v prostředí se na žádost ministerstva, tedy příslušného orgánu autonomní provincie, provádějí speciální měření.
Náklady na měření z odst. 1 tohoto článku nese ministerstvo, tedy příslušný úřad autonomní provincie, s výjimkou případu, kdy jsou měřením zjištěny nesrovnalosti v provozu nebo překročení předepsaných limitních hodnot emisí, kdy náklady hradí vlastník zářiče záření.
Dozor nad prováděním ustanovení tohoto zákona a předpisů přijatých na základě tohoto zákona vykonává ministerstvo.
Inspekční dozor vykonává ministerstvo prostřednictvím inspektora ochrany životního prostředí v rozsahu stanoveném tímto zákonem.
Autonomní provincie je v souladu s tímto zákonem pověřena inspekcí zdrojů neionizujícího záření na území autonomní provincie.
Útvar místní samosprávy je pověřen kontrolou zdrojů neionizujícího záření, pro které vydává souhlas k výstavbě a zahájení prací příslušný orgán územního samosprávného celku.
Při výkonu kontrolního dozoru má inspektor ochrany životního prostředí právo a povinnost:
1) kontroluje, zda firma, společnost, jiná právnická osoba a podnikatel splňují předepsané podmínky pro používání zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu;
2) kontroluje, zda osoby z čl. 8 a 11 tohoto zákona vést předepsanou evidenci;
3) kontroluje, zda je osobám uvedeným v článku 9 tohoto zákona poskytováno radiační testování zdrojů neionizujícího záření v prostředí;
4) kontroluje, zda právnické osoby provádějící systematické testování úrovně neionizujícího záření v prostředí splňují předepsané podmínky;
5) kontroluje, zda právnické osoby, které provádějí testování úrovní radiace zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu v životním prostředí, splňují předepsané podmínky;
6) kontroluje, zda obchodní společnost, firma, jiná právnická osoba, podnikatel, provozovatel nebo provozovatel ve stanovené lhůtě oznámila mimořádnou událost ministerstvu a pro území samosprávného kraje příslušný orgán samosprávného kraje, tedy orgán územního samosprávného celku odpovědný za ochranu životního prostředí;
7) kontroluje, zda jsou implementována ochranná opatření proti neionizujícímu záření.
Při plnění úkolů uvedených v § 14 tohoto zákona je inspektor ochrany životního prostředí oprávněn:
1) nařídí odstranění zjištěných nedostatků a splnění předepsaných podmínek osobám, které používají zdroje neionizujícího záření zvláštního zájmu v jím stanovené lhůtě;
2) zakázat práci osobám, které používají zdroje neionizujícího záření zvláštního zájmu, pokud zjištěné nedostatky nebyly do určité doby odstraněny;
3) nařídit vedení záznamů z čl. 8 a 11 tohoto zákona;
4) nařídit plnění předepsaných podmínek pro plnění úkolů systematického testování úrovně neionizujícího záření v životním prostředí, jakož i úkolů testování záření zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu v životním prostředí;
5) předepsaným způsobem nařídit systematické vyšetření úrovně neionizujícího záření v prostředí;
6) předepsaným způsobem nařídit vyšetření úrovně radiace zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu v životním prostředí;
7) nařídit provedení dalších ochranných opatření proti neionizujícímu záření v souladu se zákonem.
Inspektoři ochrany životního prostředí musí mít při provádění kontrol oficiální průkaz totožnosti a odznak.
Ministr předepisuje oficiální identifikační formulář a vzhled a obsah známky.
V JURISDIKCI PRO ŘEŠENÍ STÍŽNOSTI
O opatřeních podle článku 15 tohoto zákona rozhoduje inspektor ochrany životního prostředí.
Proti rozhodnutí inspektora ochrany životního prostředí se lze do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí odvolat k ministrovi.
Odvolání proti rozhodnutí inspektora ochrany životního prostředí nezdržuje výkon rozhodnutí.
Rozhodnutí ministra o odvolání podle odstavce 3 tohoto článku je konečné.
Společnost, podnik nebo jiná právnická osoba bude potrestána pokutou od 1 500 000 do 3 000 000 dinárů za hospodářský delikt, pokud:
2) nesplňuje předepsané podmínky pro použití zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu nebo pokud používá zdroje neionizujícího záření zvláštního zájmu před tím, než obdrží akt, že jsou splněny předepsané podmínky (článek 6);
3) neposkytuje zkoumání úrovně radiace zdrojů neionizujícího záření zvláštního významu pro životní prostředí (článek 9);
4) testuje úroveň záření zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu v životním prostředí, ale nesplňuje předepsané podmínky nebo nemá zákon o splnění těchto podmínek (článek 10);
5) neoznámí ve stanovené lhůtě mimořádnou událost ministerstvu, příslušnému úřadu autonomní provincie nebo orgánu místní samosprávy odpovědnému za ochranu životního prostředí (článek 12).
Odpovědná osoba v právnické osobě bude rovněž potrestána pokutou od 100 000 do 200 000 dinárů za hospodářský delikt uvedený v odstavci 1 tohoto článku.
Kromě pokut za hospodářské delikty z odst. 1 písm. 1), 2), 3) a 4) tohoto článku lze uložit obchodní společnosti, podniku nebo jiné právnické osobě ochranné opatření zákaz výkonu určité hospodářské činnosti na dobu až deseti let.
Kromě pokuty za hospodářský delikt uvedený v odstavci 1 tohoto článku lze odpovědné osobě v právnické osobě uložit i ochranné opatření zakazující výkon některých povinností až na deset let.
Společnost, podnik nebo jiná právnická osoba bude potrestána pokutou od 500 000 do 1 000 000 dinárů za přestupek, pokud:
1) nepředloží ministerstvu, tj. příslušnému orgánu autonomní provincie, ve stanovené lhůtě zprávy o výsledcích systematického zkoumání úrovně neionizujícího záření v životním prostředí (čl. 5 odst. 9);
2) nevede předepsanou evidenci o zdrojích neionizujícího záření zvláštního zájmu a neurčuje osobu odpovědnou za uplatňování ochranných opatření proti neionizujícímu záření (čl. 8 odst. 1);
3) nevede evidenci a nevede dokumentaci o provedených zkouškách úrovně záření zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu v životním prostředí (čl. 11 odst. 1).
Za přestupek uvedený v odstavci 1 tohoto článku bude odpovědné osobě ve společnosti, podniku nebo jiné právnické osobě rovněž uložena pokuta ve výši 25 000 až 50 000 dinárů.
Pokuta ve výši 250 000 až 500 000 dinárů bude uložena podnikateli, pokud:
1) nesplňuje předepsané podmínky pro použití zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu nebo pokud používá zdroje neionizujícího záření zvláštního zájmu před tím, než obdrží prohlášení, že byly splněny předepsané podmínky (článek 6);
2) nevede předepsanou evidenci o zdrojích neionizujícího záření zvláštního zájmu a neurčuje osobu odpovědnou za uplatňování ochranných opatření proti neionizujícímu záření (čl. 8 odst. 1);
3) neposkytuje zkoumání úrovně radiace zdrojů neionizujícího záření zvláštního významu pro životní prostředí (článek 9);
4) nevede evidenci a nevede dokumentaci o provedených zkouškách úrovně radiace zdrojů neionizujícího záření zvláštního zájmu v životním prostředí (čl. 11 odst. 1);
5) neoznámí ve stanovené lhůtě mimořádnou událost ministerstvu, příslušnému úřadu autonomní provincie nebo orgánu místní samosprávy odpovědnému za ochranu životního prostředí (článek 12).
Kromě pokuty za přestupek uvedený v odst. 1 bod 1 tohoto článku lze podnikateli uložit i ochranné opatření zákaz výkonu určité činnosti až na tři roky.
VII PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Prováděcí předpisy k tomuto zákonu vydá ministr do jednoho roku ode dne jeho nabytí účinnosti.
Hospodářská společnost, společnost, jiná právnická osoba a podnikatel, kteří využívají zdroje neionizujícího záření, jsou povinni uvést svůj provoz do souladu s ustanoveními tohoto zákona do tří let ode dne nabytí jeho účinnosti.
Tento zákon vstupuje v platnost osmým dnem po zveřejnění v "Úředním věstníku Republiky Srbsko".
