Peyrého síť

Síť francouzského lékaře Françoise Peyré je zmiňována jako první oficiálně objevená globální síť v moderní době. Popsal jej v roce 1937 jako systém čtverců o stranách 4 m × 4 m, které stoupají vertikálně od země, orientované podle magnetického poledníku ve směru sever-jih. Přestože další výzkum byl přerušen vypuknutím druhé světové války, Peir vydal v roce 1947 knihu "Kosmicko-technické záření".

Záření této sítě může mít škodlivé i příznivé účinky na zdraví a jejich intenzita závisí na geologických vrstvách, ze kterých vystupuje na povrch, a také na přítomnosti umělých staveb (tunely, doky, hřbitovy) nebo mikrobiologických pozůstatků. V roce 1951 byla udělena cena 10 000 franků za vynález přístroje, kterým by bylo možné tato záření registrovat a neutralizovat, ačkoli odpor oficiální vědy vůči těmto objevům byl vždy extrémně vysoký.

Metodika detekce záření

K detekci těchto směrů se používá kompas a L-antény. Položením kompasu na rovnou plochu se určí směr sever-jih. Při pohybu po tomto poledníku se v pravidelných intervalech (obvykle mezi 4 a 8 metry) nalézají příčné směry, které protínají poledník, a také paralelní směry, které sledují základní linii pohybu.