Anatomická stavba oční bulvy

Oční bulva (Bulbus oculi) se skládá z řady složitých optických a ochranných prvků:

• Rohovka a duhovka: Přední průhledné části a barevná část oka s zornicí (Pupilla), kterou prochází světlo.
• Čočka (Lens crystallina) a sklivec (Corpus vitreum): Prvky pro lámání světla a vyplňování vnitřku oka.
• Oční bulvy: Skléra jako vnější ochranná vrstva, chorioidea bohatě zásobená cévami a sítnice, která přijímá světelné impulsy.
• Oční nerv (Nervus opticus): Přenáší vizuální signály do centrálního nervového systému.

Za pohyb oční bulvy je odpovědných pět svalů: horní a dolní přímý sval, vnitřní (mediální) přímý sval na nosní straně, vnější (laterální) laterální sval a také horní šikmý sval, přičemž impulsy k pohybu dává hnací oční nerv (N. oculomotorius). Řasnaté tělísko s ciliárním svalem navíc upravuje čočku pro vidění na blízko i na dálku a reguluje vnitřní tlak a teplotu oka vylučováním tekutiny.

Přezkoumat metodiku a omezení

Při proutkařské analýze je nutné určit nejen to, které oko je postiženo, ale také přesnou část v něm, která se odchyluje od normálu. Vyšetření se provádí zrakovým soustředěním (nebo pomocí anatomického obrazu oka) v pořadí: na rohovce, duhovce, zornici, čočce, sklivci, obalech (sklera, cévnatka, sítnice), zrakovém nervu, okohybných svalech, nervech a řasnatém tělese. Koncentrace musí být extrémně ostrá, aby se levé a pravé oko nepřehodilo.

Důležitá poznámka: Proutkařským vyšetřením nelze určit krátkozrakost ani dalekozrakost, ani dioptrie – to je výlučná kompetence optometristy nebo oftalmologa. Také nejde do diagnostiky onemocnění, ale nález nesrovnalosti slouží výhradně jako orientační bod pro odeslání pacienta ke specialistovi.