A) VYŠETŘENÍ KOSTI Pro usnadnění systematického zkoumání kostí je nejlepší lidské kosti rozdělit komu: a) kosti lebky (Cranium) b) kosti páteře (Columna vertebralis) c) kosti končetin d) ostatní kosti
a) KOSTI lebky Lidská lebka se skládá z několika velkých lebečních kostí, které jsou vzájemně spojené tzv. stehy (Suturae). Kosti mozku se skládají z lebeční klenby (Calvaria) a spodina lebeční (Basis cranii). Uvnitř je lidský mozek. Základna lebky je kromě lebeční klenby pevně srostlá s kostmi obličeje. Na spodině lebky je několik otvorů kterými procházejí žíly a tepny, dále nervy a spojení míchy (Medulla spinalis) s mozek. Pokud se podíváme na spodinu lebky shora dovnitř, jsou vidět tři lebeční jámy:
1. přední (Fossa cranii anterior), 2. střední (Fossa cranii media) a 3. zadní (Fossa cranii zadní). Vpředu jsou umístěny: celé a čichové části velkého mozku. Uprostřed se prosévá kost s otvory pro čichové nervy. Ve středních jamkách jsou části dřeně s hypofýza a spánkové laloky. Spánkové laloky jsou odděleny sfenoidální kostí a na ní v sedle (Sella turcica) je hypofýza. O něco dále směrem k celé části jsou otvory pro výhled nervy (Canalis opticus). Na konci střední lebeční jamky prochází trigeminální nerv (Nervus trigeminus). Uprostřed báze lebeční se nachází kost klínovitá (Os sphenoidale). Zadní lebeční kosti fossa obklopují mozek, most a temenní lalok. Při zkoumání kostí lebky hlavní je prozkoumat lebeční kosti, které se nacházejí na vnější straně lebky a jejich švy. Klenbu lebky tvoří šest kostí: celá kost (Os frontale), dvě kosti temenní (Os parietale), dvě šupiny kostí spánkových (Squama temporalis) a kosti týlní (Os occipitale). Kosti obličeje jsou nosní kosti (Os nasale), lícní kosti (Os zygomaticum) a maxilla kosti (Os maxillaris). To vše jsou nehybné obličejové kosti. Zůstává pouze mobilní kost dolní čelisti (Os mandibularis). Při vyšetření pracujeme tak, že pravou rukou otáčíme olovnicí a levou rukou systematicky se dotýkat jednotlivých částí hlavy, veškerou pozornost soustředit na hledání místa které nevyzařují záření, pomalu, systematicky zkoumáme kosti hlavy. Pokud jsme dobří o dozvěděli polohu jednotlivých kostí na hlavě a pokud bychom se zaměřili pouze na vyšetření kostí hlavy, a ne to, co je v nich, tj. mozeček, mozeček a vše ostatní se tam nachází, pak získáme informace pouze o stavu kostí lebky. Pokud si nejsme jisti, pokud jsme se dobře soustředili, můžeme při vyšetření použít i anatomické snímky atlas, který zde pro nás bude pouze prostředkem k lepší koncentraci. Často zjistíme, že některá kost není v pořádku. Nejčastěji je to kost týlní a její švy. Může se stát, že nedělá problémy, ale pak je to většinou známka někoho starého rána do hlavy, která může pocházet z dětství, pokud někdo stále pociťuje nějaké poruchy té oblasti, je nutné ji odeslat k ošetření k příslušnému lékaři, aby mohl dát správnou diagnózy.
Kosti spodiny lebeční nelze nahmatat rukou. V tomto případě je nejlepší vzít za pomocí vhodného anatomického atlasu a zaměřit se na snímky příslušných kostí, zvláště pokud se jednalo o nedávnou nebo starou zlomeninu spodiny lebeční, což je dnes při dopravních nehodách nehody nejsou vzácné. Při prohlídce lebečních kostí byste v těchto místech měli zůstat o něco déle, na kterém olovnice vykazovala anomálie, a mentálně zjistit, zda jde o něco akutního nebo chronické, a dokonce určit stupeň poškození a podle toho se chovat, určitě svým způsobem nevyvolávat u pacienta žádnou paniku a poslat ho k lékaři na ošetření. Schopný a nadaný proutkař často dokáže stanovit diagnózu nemoci, ale musí si ji nechat pro sebe pro sebe.
b) KOSTI PÁTEŘE (obratl) Tato část recenze by se dala zjednodušit tak, že obratle, ze kterých se skládá Anatomicky dělíme páteř na: 1. Krční obratle (Vertebrae cervicales) 2. Hrudní obratle (Vertebrae thoracicae) 3. Bederní obratle (Vertebrae lumbales) 4. Křížové obratle (Vertebrae sacrales) 5. Coccyx (Os coccygis)
1. Krční obratle (krční obratle) Při vyšetření páteře musíme mít nejprve jasno, zda ji budeme vyšetřovat pouze obratle, jako kostěné útvary, nebo rovnou provedeme vyšetření meziobratlových kloubů prostor, uvnitř kterého jsou chrupavčité ploténky (Discus intervertebralis), a pojivová tkáň, která všechny tyto obratle drží pohromadě v pevném poutu. Na koncích obratlů jsou otvory, kterými se mícha opouští cerebrospinální nervy. Na začátku je lepší provést samostatnou kontrolu každý obratel jeden po druhém. V oblasti krku je sedm obratlů. Sjíždění první je tzv. Atlas a druhá Osa. Tyto dva jsou funkčně propojeny. Atlas, na kterém spočívá lebka, je jiný z jiných obratlů. Každý obratel má své číslo, je tedy v krční páteři Atlas číslo 1, Osa číslo 2 a tak dále v pořadí 3, 4, 5, 6 a 7. Pokud bychom se mentálně soustředili na vyšetření kostní části každého obratle, pak dostaneme pouze anomálie kostěné části, jedná se o nedostatek vápníku, degenerativní změny na obratlích atp. Když získáme trochu praxe, budeme schopni společně prozkoumat obratle vyšetřením plotének a kořenů míšních nervů, které vycházejí z meziobratlových prostor a vazy. Na začátku je lepší to udělat samostatně. Stejně jako předtím, s olovnicí v pravé ruce a levou rukou jako anténou, jednu překřížíme jeden obratel po druhém a zjistíme, který není dobrý. Aby nedošlo k přerušení práce, někdo přítomný zkouška může zaznamenat výsledky zkoušky na papír. Může se zdát, že to jde pomalu. U ze začátku to tak bude, ale později, když získáte praxi v práci, jde to mnohem rychleji. Je to možné používat anatomický atlas, stejně jako mentální obrázkové soustředění na jeden obratel.
2. Hrudní obratle (hrudní obratle) Hrudní obratle jsou strukturou velmi podobné. Je jich dvanáct. Jsou nositeli žeber (Costae). Prvních sedm žeber je připojeno k hrudní kosti přímo a 8-10 skrz chrupavky tvoří hrudní koš. Poslední dva jsou volné a nedotýkají se hrudní kosti. Kontrola se provádí přesně tak, jak je popsáno výše.
3. Bederní obratle (vertebrae lumbales) Tyto obratle jsou pevnější kvůli zatížení jejich horních částí nosnost a stabilita jsou větší. Je jich pět. Jsou velmi častou příčinou nemocí starších lidí obratle, ploténky a nervy v této části páteře. Proto je třeba věnovat zvláštní pozornost a přesně určit, o které obratle jde. Vyšetření se provádí analogicky jako dříve.
4. Křížové obratle (Vertebrae sacrales) Do 15-25 let jsou tyto obratle od sebe odděleny a poté se spojí dohromady tvoří křížovou kost (Os sacrum). Končí zadním kyčelním obratlem míchy a míšního kanálu. Křížová kost je prohnuta do oblouku. Vychází z něj pět párů nervy. Vyšetření se provádí jako dosud, pouze se zjišťuje, v jehož oblasti křížových meziobratlových kloubů prostor něco není v pořádku. Anomálie na této části páteře jsou většinou způsobeny závažnějšími revmatická onemocnění, proto je třeba co nejdříve doporučit návštěvu revmatologa. 5. Coccyx (Os coccygis) Páteř končí kostrčí. Skládá se ze tří až pěti srostlých obratlů. Zobrazit jako předtím!
c) KOSTI KONČETIN Končetiny dělíme na horní a dolní.
Mezi horní končetiny patří ruce a dolní končetiny. Při vyšetření je to obvyklé zkoumá nejprve pravou stranu těla a poté levou.
1. Pažní kosti Počínaje ramenním kloubem se setkáváme s pažní kostí (Humerus), poté s loketní kloub (Articulatio cubiti). Ze spodní strany jsou k němu připevněny dvě kosti a to palcová kost (Radius) a loketní kost (Ulna). Pod tím jsou kosti zápěstí (Ossa carpi), pak kosti nohy (Ossa metacarpi) a pak kosti prstů (Ossa digitorum manus). Abychom byli při vyšetření přesnější, vzhledem k tomu, že kosti zápěstí skládající se ze sedmi kostí, jsme jistě ve výhodě, známe-li jména všech z nich. Nad kostmi palec je polygonální kost (Os multangulum), vedle ní je kost lichoběžníková (Os trapezoideum) a dále: Os capitatum, Os hamatum. Nad těmito čtyřmi spodními jsou umístěny: kost scaphoideum (Os scaphoideum), Os lunatum a Os triquetrum. Soustředěním se na tyto mentálně jednotlivé kostky, s odpovídajícím obrázkem nebo bez něj, můžete získat přesně tyto kostky které jsou poškozené. Kosti nohy (Ossa metacarpi) jsou pět kratších kostí a jsou obvykle označeny římskou čísla I až V. Číslo I nese kost, která jde směrem k palci a pak číslo II směrem k ukazováčku a tak dále respektive. Záprstní kosti jsou spojeny s kostmi prstů klouby. To jsou kosti, které nazýváme falanga (Phalanx). Na všech prstech jsou tři falangy (Falanx proxiaalis, F. media a F. distalis) kromě na palci, kde jsou pouze dva (Phalanx proximalis a F. distalis). Při prohlídce kostí ruky (nejprve pravé a poté levé) hledáme poškození kostí: staré nebo novější zlomeniny, stejně jako poškození v důsledku revmatických onemocnění, deformace tvaru kostí a složení kostní tkáně (artritida, osteoporóza atd.). Zároveň nedostatky, které vznikají v onemocnění kostní dřeně. Vše, co se najde, se hned zapíše na papír, aby se to při další kontrole neztratilo něco zapomněl.
2. Kosti nohou Vyšetření začínáme z pravého kyčelního kloubu. První kostí je stehenní kost nebo stehenní kost (stehenní kost). Dostáváme se ke kolenům. Na kolenním kloubu je kalíšek (Patella), tak se na něj po cestě podíváme jí. Níže jsou dvě kosti: tibie a fibula. Pokračují dále kosti kořene nohy, kosti střední části nohy a kosti prstů. Kosti kořene nohy (Ossa tarsi) se skládají ze sedmi kloubních kostí, které jsou uspořádané odlišně od kostí v zápěstí. Jsou to: Calcaneus (patní kost), Talus (kotníková kost). Os cuboideum (krychlová kost), Os naviculare (podnos), pak tři sfenoidální kosti při pohledu z vnitřní strany chodidla ven (Os cuniforme mediale, Os cuniforme intermedium a Os cuniforme laterale). Mezi spáry těchto dlaždic, aby se zmírnil dopad při pohybu chrupavčité ploténky stojí.
Sdílejte tyto znalosti
Pomozte ostatním dozvědět se více o harmonizaci prostoru.
